Old TEST Suzuki SV 650 N – Vitální babka

Jelikož nejen novými věcmi je benzínový fanatik živ, rozhodli jsme se pro vás testovat také něco zajímavého z dnešního trhu ojetin. Něco, nad čím možná přemýšlíte a potřebujete se dozvědět víc. Tou dnešní ojetinou však nebude žádné zajímavé ani legendární auto, nýbrž takřka obyčejný motocykl. Ale co si budeme povídat, většina motorek je zajímavá už jen sama o sobě. :)

A já vám chci nyní přiblížit, jak jezdí a funguje Suzuki SV 650 z přelomu tisíciletí v jeho nahaté verzi.

Jasně, na SVčko nemůžete hledět jako na nějakou super motorku, která přivede k orgasmu v podstatě kohokoliv, kdo se na ní posadí. Na tohle jsou opravdu jiné stroje, ovšem jsou také v úplně jiné cenové relaci. Pokud však začínáte s velkými stroji nebo se vracíte k ježdění po velké pauze, je zrovna SV jednou z nejlepších voleb. SV 650 je, troufám si říci, jedna z nejuniverzálnějších motorek. Je to skvělý stroj pro začátečníky, avšak i zkušenější jezdci na něj rozhodně nebudou plivat jako na neschopnou kupu šrotu s rámem, motorem a dvěma kolama. Do téměř až euforických stavů svého majitele umí prostě přivést (i přivézt :) ). SV dokáže totiž skoro dokonale pobavit i ve zkušených rukou. To je prostě jeho výsada. Je to motorka hodná, poslušná, přívětivá, a i když je to motorka, kterou si volí převážně začátečníci, nemá až tak „spodinskou prestiž“ motorky pro holky nebo absolutní nýmandy.

SV vás určitě bude bavit. A je jedno, jestli na něm pojedete 25 km do práce nebo jen tak po městě, či na vyjížďku užívat si okresek. Tento stroj se cítí dobře prostě všude. Fajn, dálnice pro něj (ani pro vás) nebude zrovna ideální svezení, ale o nějakém velkém cestování v přímce tahle motorka naštěstí není.

Teď už ale k jednotlivým bodům, které dělají SVčko tu souznící symfonii jednoduchosti, funkčnosti a zábavy.

Vzhled

Jako první širokou a laickou veřejnost musí motorka zaujmout samozřejmě vzhledem. Jenže… Námi testované SV je z roku 2001 a je to 18 let starý naháč z Japonska, takže, jak vlastně něco tak starého a bezmála konvenčního může zaujmout svým vzhledem?

Inu, jde to :) Příhradový rám, oddělená sedla řidiče a spolujezdce, podsedlovka a další charakteristické prvky SVčka, dělají z této motorky přesně tu nadčasovou mašinu, za kterou se otočí nejeden kolemjdoucí. Pokud na tuhle motorku dáte navíc některé slušivé doplňky, rozhodně se bude jednat o velmi atraktivní kousek na dvou kolech.

Dobře, přiznám se, že mě více uhranula druhá generace SV s hranatějším a „tučnějším“ rámem a naprosto epickými LED zadními světlomety, jenže cenová relace SVček 2003+ v ucházejícím technickém i kosmetickém stavu donutí spoustu motorkářů pořídit si generaci první. A víte co? Nebudou toho litovat ani na chvíli.

Motor

Fantastický vidlicový dvouválec (tzv. V-Twin) o objemu 645cm3 dává výkon bohatě dostačujících 52 kW (70 koní) při 9000 otáčkách a točivý moment 62 Nm při 7500 otáčkách. O přípravu směsi se starají ještě staré dobré karburátory, a tak studené starty musí probíhat se sytičem.

Motoricky SVčku není moc co vytknout. Učebnicově příkladný průběh výkonu a jeho využití v jakémkoliv spektru otáček, by mohl být udáván jako příklad pro všechny, kteří chtějí s motorkou začít a nechtějí zažívat takový ten kopanec od určitého spektra. Určitě to znáte jak z motorek, tak i z aut. Zaberete za plyn, vozidlo samozřejmě tak nějak jede, ovšem po dosažení určité cifry na otáčkoměru najednou zabere, nadechne se a jakoby po vstříknutí dopingu vyrazí vpřed. U SV tohle prostě nečekejte. Průběh výkonu snad lineárnější už být ani nemůže a pokud nějaký ten kopaneček chcete (třeba kvůli krátkodobému odlepení přední kola od asfaltu), je třeba si pomoci spojkou.

Osobně mi to naprosto vyhovuje a vím, že když zaberu za plyn na jakýkoliv převodový stupeň (na kterém samozřejmě motor nijak nedusím), tak SV prostě vyrazí vpřed. Dobře, není to žádná smršť výkonu, kterou by se nestyděl propagovat jezdec MotoGP, avšak 52 kW není zas tak úplně málo a dynamika motoru určitě překvapí nejednoho vyznavače vyšších papírových hodnot.

Samozřejmě přehnaně nízké otáčky tomuto dvouválci příliš nesvědčí, a tak je potřeba ve městě (už jen kvůli dynamice) držet minimálně nějakých 3500 otáček za minutu. Zhruba od 4 tisíc se ale tahle stará babka nadechne k životu a na každý kvalt vyrazí vpřed.

Tabulkově výkon poleví až po přesáhnutí 10 tisíc otáček, avšak ve skutečnosti SV táhne stále až po omezovač.

Zvuk motoru

Kolonka zvuku tohoto dvouválce bude velmi krátká. O zvuku motoru SVčka toho je napsáno už hodně a já jsem jedině rád, že můj sluch potvrzuje vše dobré, co se o tomto motoru napsalo. Tenhle dvouválec zní prostě více než skvěle a je jedno, zda máte originální výfuk (jako na námi testovaném kusu) nebo se rozhodnete pro nějaký laděný. I se sériovým výfukem je dvouválcové Véčko prostě neskutečně návykové a troufám si říct, že snad neexistuje nikdo, kdo by na SV jel a o zvuku motoru řekl: „hmmm, nic moc“.

Převodovka

Převodovka na SV jde opravdu lehce, přesně a jednotlivé délky převodů jsou tak nějak adekvátní výkonu motoru. Jen ten neutrál občas budete dávat na 2x, jelikož schod mezi jedničkou a dvojkou je opravdu malý. Zpřevodování je ale velmi dobré a po chvilkovém sžití se s SVčkem v podstatě ani nebudete potřebovat ukazatel rychlosti. Jeho absence tedy až tak nevadí. Po městě mimochodem můžete jet bez problému na pětku, žádné dušení motoru se nekoná a ať dáte skoro jakýkoliv kvalt, po zatáhnutí za plyn SV prostě jede.

Co musím na SVčku opravdu vyzdvihnout (a házel jsem si bezmála korunou, zda tuto vlastnost napsat do kolonky „motor“ nebo „převodovka“), je brzdění motorem. Při podřazování a dojíždění na světla prostě nemusíte vůbec brzdit. Vše stačí podkvaltovat a motorka velmi ochotně zpomalí. Upřímně to shledávám jako velmi dobrou vlastnost a zpomalování tímto stylem mě opravdu baví. :)

Začátečníci si ale musí dávat velký pozor na rychlé podřazování před zatáčkou nebo v zatáčce. Dvouválec totiž při klasicky rychlém puštění spojky během podřazování, zvládá velmi snadno zablokovat na vteřinku zadní kolo a ač je to neskutečná zábava a zkušenější jezdci budou tento nezmar záměrně vyvolávat, začátečníka to může nemálo vyděsit. I přesto však zůstává SV stále bravurně čitelné a vždy přesně víte, co dělat, když vám zadek lehce vybočí ze stopy.

Podvozek

Co se týká podvozku, pořád tak nějak na 100% nevím, co si přesně myslet. Ano, je to stále motorka podvozkově hodná, ale když se to umí, dokáže být i skutečně rychlá. Podvozek se mi zdá lehce poddimenzovaný schopnostem motoru a rozhodně věřím, že by snesl víc. Tak či tak je podvozek naladěn opravdu měkce (a to dokonce i když nastavíte předpětí pružiny na nejtvrdší polohu). Je to ale z velké části umocněno tím, že motorka má být nejen motoricky, ale i podvozkově hodná, a to přesně se ostatně japonským konstruktérům podařilo.

Jenže tohle nastavení zlatého středu má i svůj neduh. Na kvalitním a hladkém asfaltu Vám prostě přijde SVčko moc měkké a na rozbitější nebo více nerovné cestě naopak zase tvrdší. Opět však podotýkám, že hodně záleží na předpětí pružiny. Osobně jsem si našel své nastavení na páté pozici ze sedmi možných (kdy sedmá pozice je nejtvrdší). To už je ale na každém individuálně.

Jediným opravdovým mínusem je měkká přední vidlice, která se hodně projeví při razantnějším brzdění a nepříjemně se zaboří dolů. To však může řešit hustější olej a případné progresivní pružiny ve vidlicích.

Podvozkově je ale SV velmi jisté, ať svírají řídítka ruce méně zkušené i více zkušené. Hrozně se mi líbí, že pokud v zatáčce zaklopíte motorku a zaberete za plyn, motorka neznejistí, nezmítá se ani nic podobného a prostě tu hru „hraje“ s Vámi.

V nižších rychlostech je pak mašina vcelku obratná. Jasně, žádný motard to není, ovšem i tak třeba vyjížďky po městě nebo v ulicích sídliště nebudou žádným utrpením. Ba naopak.

Brzdy

Zrovna věc, která se stará o deceleraci a zastavení tohoto stroje, si nezaslouží pějící ódy na dokonalost. Pokud jsem mluvil o podvozku jako o poddimenzovaném, brzdy jsou na tom ještě o poznání hůře. Přiznám se, že jsem si hodně dlouho zvykal na to, kdy že je vlastně ten ideální účinek a dávkování brzdné síly za pomocí páčky.

SV prostě na brzdy trpí, ovšem není to nic, co by bylo nijak fatálního nebo neméně frustrujícího. Brzdy by mohly být o poznání lepší, avšak přiznám se, že jsem se ještě nepřistihl při momentu, kdy by mi to opravdu vadilo. Pokud to myslíte vážně s okruhovou jízdou, určitě Vám to vadit bude, jenže… pokud to myslíte vážně s jízdou na okruhu, rozhodně si nepořídíte SVčko. :)

Brzdy jsou samozřejmě pro běžnou jízdu dostačující, a to jak na výkon, tak i váhu stroje. Jediným „problémem“ (zda se to tak dá vůbec nazvat), je fakt, že pokud chcete (nebo potřebujete) brzdit s větší razancí, musíte páčku brzdy zmáčknout opravdu hodně. Částečně tento problém řeší samozřejmě pomoc zadní brzdy, ale věřím, že ten cit pro dávkování brzdného účinku bude každý uživatel SVčka hledat asi nejdéle ze vše vlastností, které SV má.

Údajně to má však řešit kombinace pancéřových hadic, jiné brzdové kapaliny (ze série má SV obyčejnou DOT4) a desek. Pokud tohle vše uděláte a vlastnosti brzd se nezlepší, můžete jezdit alespoň s pocitem, že jste rozhodně nic nepokazili. :D

Po opravdu razantní a rychlé jízdě na okreskách mají brzdy tendenci vadnout, ale to už musíte jet opravdovou palbu a nenechat SV spočinout ani na chvíli.

Posez

Posez na SVčku je samozřejmě individuální a přímoúměrný postavě jezdce. Já mám 184 centimetrů na výšku, zhruba 82 kilogramů (podle toho, jak dobře proběhne ranní stolice :) ) a je fakt, že nejdelší na celém těle mám nohy. I tak se mi ale na SV sedí opravdu pohodlně. Stupačky bych možná uvítal o pár cenťáků níže, ale rozhodně jsem si na tento posez zvykl a dá se říct, že mi i vyhovuje. Jen ta řídítka by mohla být širší. Sedlo samotné je jinak relativně pohodlné, a to dokonce i spolujezdcovo, takže se rozhodně nebudete cítit jako při jízdě na hromadě kamení.

Na pohled (i prakticky) je SV jedna z těch menších motorek, a pokud máte větší výšku (zhruba od těch 180 cm nahoru), budete vypadat asi jako surikata, která zrovna osedlala jezevčíka.

Praktičnost

Cože? Malý naháč a praktičnost? Zbláznili jste se? Pravdou však je, že si na vyjížďky nemusíte brát nutně batoh. Prostor pod sedlem spolujezdce (pokračující až pod sedlo řidičovo) je dostačující na odložení nadité šrajtofle, mobilního telefonu, svazku klíčů, motolékárničky, tlakoměru, základního nářadí a ještě tam nacpete i půllitrovou petku s vodou.

Co se týká jízdy ve dvou, i přes nižší výkon a menší rozměry stroje nebude ani tato jízda žádným utrpením. Pokud se vaše polovička naučí správně držet a při brzdění opírat, jízda ve dvou bude také bezproblémovou záležitostí. Samozřejmě na delších trasách budete nuceni dělat častější přestávky a díky zvýšené váze mít vždy o kvalt méně, než jste zvyklí jezdit sami, ovšem vydat se na výlety ve dvou můžete s naprosto klidným svědomím.

Závěr

Závěrem snad můžu říci už jen to, že SV má i své chyby, ovšem nejsou nijak fatální nebo vážnějšího charakteru a více je převyšují ty vlastnosti dobré a vynikající. SVčko je prostě skvělá motorka a pokud se s ní sžijete, rozhodně si neuděláte ostudu ani v konkurenci kamarádů se silnějšími stroji. :)

Spotřeba

Jasně, u motorky tohle většinou řešit absolutně nebudete, ale kdyby to náhodou někoho zajímalo, dlouhodobá spotřeba (i přes časté ždímání motoru) je zhruba 5,5 litru na 100 kilometrů jízdy. Nádrž pojme 16 litrů benzínu (z toho jsou 4 litry rezervy) a většinou bez problému ujedete na jedno tankování 280 kilometrů. Bohužel se budete muset naučit žít s absencí ukazatele paliva, avšak v nádrži má SV dva termistory, které vás upozorní na rezervu. Nejdříve kontrolka nedostatku paliva bliká a pokud ani poté nedáte babce napít, začne už prostě jen svítit. Pak už vám zbývají v nádrži jen cca 2 litry a je opravdu dobré dvouválec nakrmit.

SV po letech:

Testované SV má najeto zhruba 37 tisíc kilometrů (skutečně reálných). Brzdové obložení a kotouče jsou kupované pouze originál Suzuki. Po celou dobu života stroje fungoval opravdu spolehlivě, což je ostatně jedna z nejlepších vlastností na SV. Bohužel však ve 36 tisících se projevil typický neduh starších japonských motorek a odešel regulátor dobíjení, což je bohužel taková klasika. Ten odpálil akumulátor, žárovky, pojistky a cívku otáčkoměru. Pozitivní ale je, že na SV se velmi dobře shánějí díly a oprava nevyjde moc draho. Tedy až na ten otáčkoměr, který je na nahatou „babku“ skutečně nemožné sehnat z druhé ruky.

Základní tipy

Odcházející regulátor dobíjení se dá podchytit relativně na začátku a nemusí to dopadnout tak fatálně jako v tomto případě. První indícii prozradí zápach z podsedlovky. Pokud však toto budete ignorovat, bez problému SV ještě nějakých těch pár desítek kilometrů vydrží. Jakmile však dojde k vyskočení článků baterie, neměli byste pokračovat v jízdě. Zachráníte tak důležité a finančně náročnější komponenty motocyklu a investovat budete muset v podstatě jen do nového regulátoru a baterie (dohromady za zhruba 4 tisíce).

Zlepšení brzdného účinku a citlivosti brzdové páčky řeší již zmíněné pancéřové hadice, „sportovnější“ brzdové desky a „sportovnější“ brzdová kapalina s vyšším bodem varu. Dejte si však pozor na opravdu agresivní brzdovky typu Brembo Racing apod., které mohou rozleptat gumové části vedení.

Ohledně tankování benzínu je také dobré vědět pár základních rad. Díky karburátorům má stará babka ráda kvalitní benzín, a přestože je konstruovaná na 95ku Natural, uděláte líp, když kupříkladu každou druhou nádrž natankujete kvalitního 100 oktanu. Karburátory se díky (laicky řečeno) „čistější a kvalitnější příměsi“ tolik nezanáší a chod motoru se výrazně zlepší. Nenechte se však uchlácholit vyšším výkonem, ten ani díky 100 oktanu nevzroste a pokud papírově o nějakou tu desetinu kilowatty ano, prakticky to stejně nemáte šanci poznat.

Údržba

Inu, je to stará motorka, takže z hlediska údržby platí vše, co u jiných motorek. Pokud máte však originální páčky spojky a brzdy, je potřeba čas od času namazat vnitřky pohyblivé části. Postačí klasické WD-40, lepší variantou jsou ale mazací oleje ve spreji PTFE (polytetrafluorethylen), tedy teflonem, které déle vydrží a odolají dlouhodobě většímu tlaku a rozdílům teplot. Totéž platí také pro bovden spojky a plynu.

Samozřejmostí by měla být také pravidelná výměna oleje ve vidlicích (zhruba každé dva roky), brzdovou kapalinu (taktéž nejpozději každé dva roky) a vodu v chladící soustavě motoru. Jinak ale v podstatě měníte u SV jen olej, brzdové obložení a pneumatiky.

Život s touto motorkou vás bude skutečně bavit a jako bonus se dostanete do vskutku velmi dobré komunity majitelů, kteří vždy rádi potkají další SVčko, neméně rádi poradí s každým problémem a dokonce pořádají každoroční srazy.

Jo, na SV budete po prodeji vzpomínat se skutečným a nefalšovaným úsměvem na tváři.

Vzhled
Hodnocení 85%
Motor
Hodnocení 90%
Zvuk
Hodnocení 90%
Podvozek
Hodnocení 75%
Spolehlivost
Hodnocení 95%
Brzdy
Hodnocení 70%
Zábava
Hodnocení 85%