Sir Stirling Craufurd Moss – Nekorunovaný král

Sir Stirling Moss je králem, který nebyl nikdy korunován mistrovským titulem.

Na svém kontě má 212 vyhraných závodů z celkového počtu 529. V roce 1990 byl Moss uveden do Mezinárodní síně slávy motoristického sportu. 21. března 2000 byl pasován princem Charlesem na rytíře. V roce 2005 obdržel Segrave Trophy a o rok později zlatou medaili FIA jako ocenění jeho mimořádného příspěvku v motoristickém sportu.

Narodil se v Londýně 17. září 1929 do rodiny amatérských závodníků, jeho otec Alfred Moss se sice primárně věnoval zubařině, avšak v roce 1924 se účastnil slavného závodu Indy 500, který dokončil na úctyhodném šestnáctém místě. Ani jeho maminka Aileen Moss se závodů nestranila, ba naopak v předválečném období se s vozem Singer Nine účastnila závodů do vrchu, její výsledky jsem však bohužel nikde nevypátral, konec konců, není důležité vyhrát, nýbrž se zúčastnit. Zmínit musíme také mladší sestru Patricii, jež byla jednou z nejúspěšnějších závodnic v rallye. Jak už to tak bývá, provdala se za švédského jezdce rallye Erica Carlssona. Patt však bohužel v roce 2008 podlehla rakovině. S klidným svědomím tedy můžeme říci, že celá rodina Mossů závoděním žila. Vraťme se však k Siru Stirlingovi. Své první auto Austin 7 dostal od otce v devíti letech, jeho jízdní vlastnosti však pochopitelně nemohl zkoumat na silnicích v běžném provoze, a tak s otcem trénoval na polňačkách. Své úplně první auto si koupil již v patnácti letech, tedy ihned po získání řidičského oprávnění. Čas plynul dál až svět zasáhla druhá světová válka, ihned po ní ještě absolvoval povinnou dvouletou státní službu, ze které byl nakonec kvůli nefritidě vyloučen, a tak se dal na dráhu profesionálního závodníka, jež trvala čtrnáct let.

Kariéru začal v roce 1948 za volantem BMW 328, DPX 653 svého otce Alfreda. Na svou první závodničku Cooper 500 však musel složit zálohu, kterou financoval z výher na dostizích, kde závodil jako žokej. Jeho první hlavní mezinárodní vítězství přišlo v předvečer jeho 21. narozenin za volantem zapůjčeného vozu Jaguar XK120 v závodě 1950 RAC Tourist Trophy na okruhu Dundrod v Severním Irsku, který mimo jiné vyhrál ještě 6x – 1951 (Jaguar C-Type), 1955 (Mercedes-Benz 300SLR), 1958 a 1959 (Aston Martin DBR1), 1960 a 1961 (Ferrari 250 GT).

Stirling Moss se však nesoustředil pouze na okruhy, vyzkoušel si také rallye a stal se jedním ze tří lidí, kteří vyhráli Coupe d’Or. V roce 1952 se mu dokonce podařilo s vozem Sunbeam-Talbot 90 uzmout druhé místo na legendární Rallye Monte Carlo.

V roce 1954 se  dokonce stal prvním neameričanem, který vyhrál dvanáctihodinovku v Sebringu s vozem O.S.C.A MT4 týmu Cunningham, sedačku sdílel s Američanem Billem Lloydem.

Ještě o rok dříve si Mossova talentu všiml Alfred Neubauer, coby tehdejší šéf oddělení motorsportu Mercedesu a promluvil si s Mossovým manažerem Kenem Gregorym o možnosti závodit za Mercedes ve formuli 1. Pro sezónu 1954 si však Moss koupil Maserati 250F, které ovšem nebylo příliš spolehlivé, a tak v celkovém pořadí skončil až třináctý.  Prvního vítězství ve Formuli 1 dosáhl v nemistrovském závodě Oulton Park International Gold Cup. V italské Grand Prix, dokonce Moss předjel jednoho z nejlepších pilotů všech dob Juana Manuela Fangia, či Alberta Ascariho a ujal se vedení. Ascari pro potíže s pohonnou jednotkou ze závodu odstoupil a Moss vedl až do 68. kola, než jeho motor také selhal. Fangio závod zvítězil a Moss tlačil své Maserati na cílovou čáru.

Neubauer poskytl Stirlingu Mossovi  Mercedes-Benz W196 na test v Hockenheimu, a pak už nebylo pochyb, sedačka pro sezonu 1955 byla jeho!

Mossovo první vítězství na mistrovství světa na sebe nenechalo dlouho čekat, a připsal si jej hned týž rok na domácí GP v Aintree, čímž se stal prvním britským výhercem ve F1. Mercedes skončil 1–2–3–4, poprvé taky porazil Fangia, jeho týmového kolegu a úhlavního rivala, který byl také jeho přítelem a mentorem. Říkalo se, že Fangio Mossovi vítězství před jeho domácím davem přenechal. Sám Moss se na to však Fangia opakovaně ptal, ale Fangio vždy odpověděl: „Ne. V ten den jsi byl prostě lepší než já.“  Šampionát, jak víme, se mu vyhrát nepodařilo. Moss se stal vicemistrem světa, stejně tak ještě v následujících čtyřech letech s Maserati a Vanwallem. Téhož roku Moss také vyhrál RAC Tourist Trophy, legendární  závod Targa Florio společně s Petrem Collinsem, či Mille Migliu, kteroužto výhru mimochodem Doug Nye označil za „nejikoničtější jízdu jednoho dne v historii motorsportu.“

V roce 1956 se Mossovi podařilo vyhrát Nassau Cup a v roce 1957 zvítězil na nejdelším okruhu, kde se vůbec kdy konala světová Grand Prix, na okruhu 25 km (16 mil) Pescara. Moss zde opět prokázal svůj mistrovský um v dálkovém závodění. Závod trval tři hodiny a podařilo se mu dokonce porazit Fangia, který startoval z pole position o cca 3 minuty dříve.

Za zmínku také stojí rok 1958, kdy se mu podařilo vyhrát první závod sezóny v monopostu F1 s motorem vzadu, který se stal běžným designem v roce 1961. V Monze toho roku závodil v „Eldorado“ Maserati, prvním jednomístném automobilu v Evropě, který měl být sponzorován ne-závodní značkou – společnost Eldorado Ice Cream Company. Jednalo se o první případ současného sponzorství v Evropě, kdy barvy výrobce zmrzliny nahradily barvy přidělené automobilovou federací FIA.

Titulu mistra světa byl nejblíže v roce 1958, o který bojoval s Mikem Hawthornem. V průběhu portugalské Grand Prix to Hawthorn v jedné ze zatáček přetočil a motor na jeho monopostu zdechl. Moss mu poradil, aby to poslal z kopce přímo proti trati a restartoval tak svůj motor, za což měl být následně penalizován, jenže Moss prokázal gesto fairplay a Hawthorna se zastal. 6 bodů za druhé místo tak Hawthornovi zůstalo a v konečném důsledku to znamenalo, že Hawthorn získal titul mistra světa o jediný bod.

Během tréninků na belgickou Grand Prix v roce 1960 Stirling Moss těžce havaroval (v zatáčce Burnenville), zmeškal další tři závody, ale zotavil se natolik, aby vyhrál poslední závod sezóny – Grand Prix Spojených států. O dva roky později při závodu Glover Trophy v Goodwoodu znovu těžce havaroval. Byl měsíc v kómatu a po dobu šesti měsíců ochrnul na celou levou stranu jeho těla. V následujícím roce ještě usedl do monopostu Lotus 19 v rámci testů, avšak jeho ztráta činila o několik desetin sekundy větší, než dříve. Cítil, že již nedisponuje takovým ovládáním vozu a instinkty jako dříve a svou profesionální – aktivní kariéru závodníka ukončil.

Rychlý, jako vítr!

Stirling Moss se také pyšní několika rekordy. V roce 1950 na okruhu Montlhéry se Mossovi a Leslie Johnsonovi podařilo zajet rekord, který spočíval v tom, že sériově vyráběný vůz – konkrétně Jaguar XK120 uháněl po dobu 24 hodin v průměru 160.93 km/h a urazil 4151 km. Za volantem se střídali každé tři hodiny, udržovali průměrnou  rychlost 172.94 km/h  včetně zastávek na palivo a výměnu pneumatik. O dva roky později se do Monthléry vrátil znovu, tentokrát však s těžším kalibrem. S tím samým vozem na stejné trati ve složení: Moss, Johnson, Bert Hadley a Jack Fairman závodili 7 dní a nocí průměrnou rychlostí 161.43 km/h, celkem zdolali 27,120.23 km a čtyři světové rekordy a pět rekordů International Class C.

V srpnu 1957 se vydal na Bonnevillské solné pláně, kde zlomil pět rekordů International Class F v účelově postaveném MG EX181, když mu v obou průjezdech naměřili průměrnou rychlost 394 km/h.

Sir Stirling Moss nás navždy opustil 12.4.2020 ve věku 90 let. „Zemřel tak, jak žil, a vypadal u toho skvěle. Prostě usnul. Zavřel oči a bylo to,“ řekla listu Daily Mail Mossova třetí manželka Susie.

Odpočívejte v pokoji, Sire Stirlingu!