Alfa Romeo – muzeum legend

Navštívili jsme muzeum Alfy Romeo a rozhodli jsme se Vás jím trochu provést…

Muzeum Alfy Romeo je jedním z deseti nejlepších motoristických muzeí na světě, my jsme se nezdráhali využít příležitosti návštěvy Milána a zamířili obhlédnout muzeum plné klenotů. Samotný zážitek přitom může začít již na parkovišti, při hledání toho správného místa k zaparkování jsme totiž narazili na dvě zákaznické Alfy 4C, Ferrari 348 TB a také spoustu kusů divize Quadrifoglio Verde poskládané pěkně vedle sebe. Poté, co jsme si utřeli žgrindy z obličeje, jsme se přesunuli do hlavní haly, kde nás uvítal výstavní koncept Tonale.

Dospělé vstupné vychází na 12€ (asi 310 Kč), což, jak sami uznáte, je směšná suma za ten zážitek, který každého petrolheada pohltí. Krásu tamních kousků však zcela jistě ocení i obyčejný laik. Po zaplacení vstupného se turniketem posouváme dále, kde nás čekají tři Alfy 4C v různých provedeních i barevných kombinací.

Alfa Romeo 4C je na trhu od roku 2013, dělala se ve dvou variantách – kupé a spider, tedy roadster (od roku 2015). Jde o lehký dvoudvéřový sporťák s motorem uprostřed, zadním náhonem, výkonem 177 kW (241 koní), točivým momentem 350 Nm, a to vše z přeplňované čtyřválcové pohonné jednotky o objemu 1.8 litrů. Co je však velmi důležité zmínit, je jeho hmotnost – 895 kg. K redukci váhy se zde totiž nešetřilo karbonem a pomocné rámy vpředu a vzadu jsou z hliníku. V této dokonalé harmonické souhře vymáčkne maximální rychlost 258 km/h, přičemž z 0 – 100 to zvládne za 4,5 sekundy. Převodovka je automatická DCT.

Poté, co se pokocháte oblými tvary Alfy 4C, se poklidnou chůzí dostanete k současnému monopostu Alfa Romeo C38. Vidět monopost Formule 1 naživo je opravdu skvělý zážitek, můžete si na vlastní oči prohlédnout detaily a impozantní tvary karbonového monokoku.

Pokud Vás F1 nezajímá, můžete se přesunout o pár metrů dále, kde se nachází letecké motory napříč historií značky. Ano, je to tak. Ti, kdo nejsou zapřísáhlí alfisti, nejspíše ani netuší, že Alfa Romeo ve svých počátcích dělala také letecké stroje. Nás nejvíce zaujal osmnáctiválcový agregát o objemu 49 litrů z roku 1937 – AR 135 RC32. V té době se jednalo o jeden z nejvýkonnějších radiálních motorů na světě, který na 100 oktanové palivo generoval méně než 1 492 kW (2 001 hp), v té době však bylo standardní dostupné palivo 87 oktanů, se kterým AR 135 vyvinul 890–1 190 kW (1 200–1 600 hp). Alfa 135 se skládá ze dvou devítiválcových radiálních řad, zády k sobě, ovládajících klikovou hřídel se dvěma házeními.

Postupnou chůzí dále, ocitnete se v prostorách, kde jakoby se zastavil čas. Pomineme-li ovšem dotykový informační kiosek na skleněné stěně, kde si o jednotlivých exemplářích můžete přečíst jejich historii, nebo také historii automobilky samotné.  V prvním patře tohoto odvětví se nachází pestrá škála vozů od prvního modelu A.L.F.A 24 HP z roku 1910 až po Giuliu (1962), ve druhém patře (níže) se nachází ikonický Montreal 1970 až po Alfu Romeo 8C. V nejspodnějších patrech se nachází skvosty napříč motorsportem jako třeba GP Tipo P2, 8C 2900 Le Mans, GP Tipo 512, nebo také GTA 1300 Junior, těch závodniček bychom mohli jmenovat spousty, každá z nich má své kouzlo a svůj příběh.

Tohle brilantní sídlo prostě musíte navštívit!

Alfa Romeo Montreal
(1970 – 1977)

Další z ikonických modelů italské značky je Montreal. Jeho kabátek ušila na míru designerská společnost Bertone, která má na svědomí například (Lamborghini Miura, Iso Grifo či Alfa Romeo Carabo).  Montreal převzal šasi a zavěšení od modelu Giulia GTV, motor byl převrtaný ze dvoulitrové čtyřvačkové V8 Alfa Romeo Tipo 33 Stradale na 2.6 litrů, v sériovém provedení byl však nakonec umístěn dopředu. Otvory pro výstup vzduchu zůstali za dveřmi. Výkon Montrealu činní 147 kW / 200 koní) z 0 na 100 to zmákne za 7,6s. jasně, není to nic převratného, minimálně to není tak lákavé jako u Alfy 4C, ale to jsme u tohoto bouráku ani neočekávali, vy snad ano?? Maximálka je 219 km/h max. Chválihodná je ovšem jeho hmotnost – 1270 kg! Převodovka je manuální 5°ZF.

Jen se na ni koukněte, není to porno?!

Historie značky

Předně, spousta lidí neví, co se pod názvem Alfa Romeo skrývá. Inu, odpověď je prostá. Název společnosti v sobě nese dvě slova. Alfa – Anonima Lombarda Fabbrica Automobili  (Automobilová továrna Lombard, veřejná společnost) a Romeo je příjmením jeho zakladatele. Tento název však vzešel až v roce 1920, příběh značky ovšem započal již o deset let dříve. Pojďme tedy na začátek.

Společnost jako první založil Alexandre Darracq s rytířem Ugo Stellou pod názvem Società Anonima Italiana Darracq (SAID). Počáteční umístění firmy bylo v Neapoli, ale ještě před zahájením výstavby plánované továrny se Darracq koncem roku 1906 rozhodl, že Milán bude vhodnější, a proto byl v milánském předměstí Portello získán pozemek. Koncem roku 1909 se italská auta Darracq prodávala pomalu a Stella spolu s dalšími italskými spoluinvestory založili novou společnost s názvem A.L.F.A., původně stále ve spolupráci s Darracqem. Prvním automobilem nově vzniklé továrny byla A.L.F.A 24 HP

V roce 1915 získal podnikatel Nicola Romeo ve firmě většinový podíl a vedoucí pozici. V roce 1918 převzal celou firmu a jeho podniky se přejmenovaly na „Società Anonima Italiana Ing. Nicola Romeo“, o dva roky později však již nesla název Alfa Romeo.

Logo

Zajímavý příběh se váže také ke znaku automobilky.

V roce 1910 dostal návrhář Romano Cattane za úkol vytvořit znak pro Alfu. Legenda praví, že čekal na tramvaj na Piazza Castello v Miláně, a inspiroval se zde velkým červeným křížem rodiny Visconti a erbem hada (biscione) nad velkými dveřmi Castello Sforzesco.

Společně s Giuseppe Merosim, načrtl znaky, které obsahovaly jak symbol města Milána, tak symbol rodiny Visconti v kruhovém motivu ohraničeném tmavě modrým kovovým kruhem obsahujícím nápis „ALFA“ a „MILANO“, který je oddělen dvěma uzly Savojské dynastie.

Motorsport

Alfa Romeo má v DNA motorsportu opravdu hlubokou stopu, účastnila se totiž soutěží jako Grand Prix motor racing, Formule 1, Sportscar, Touring car a také rallye. Začátky sahají až do roku 1911, ve kterém se s prvním vozem A.L.F.A 24 HP účastnili slavného závodu Targa Florio a ačkoliv jej nevyhráli, začali psát další, dlouhou a úspěšnou kapitolu. Prvního triumfu na Targa Florio se dočkali v roce 1923, tedy o celých dvanáct let později, vítězství jde na vrub Ugo Sivoccimu. Beztrestně můžeme říci, že nejúspěšnějším pilotem Alfy byl domácí Tazio Nuvolari, kterého mnozí označují za nejlepšího pilota všech dob, my můžeme říci, že minimálně v meziválečném období tomu tak skutečně bylo, Dr. Ferdinand Porsche jej dokonce nazval „největším jezdcem minulosti, současnosti a budoucnosti“. Jedinou velkou cenou, kterou nikdy nevyhrál, byla Grand Prix Československa. První vítězství s Alfou Romeo získal Tazio Nuvolari v roce 1930 v závodě Mille Miglia s vozem 6C 1750, tehdy proťal cílovou pásku po úžasném předjetí Achilla Varziho v noci bez světel. Nuvolari za svou kariéru vyhrál celkem 46 závodů z toho 29 s vozy značky Alfa Romeo.

Jen pro zajímavost, Alfa Romeo vyhrála ve třicátých letech Targa Florio šestkrát za sebou, Mille Miglia každý rok od roku 1928 do roku 1938 s výjimkou roku 1931.

Vůz 8C 2300 vítězil ve 24h Le Mans od roku 1931 do roku 1934, v roce 1933 však Alfa Romeo ustoupila ze závodu, neboť jej převzala italská vláda a závody Alfy poté převzala Scuderia Ferrari jako outsourcingový tým. (Enzo Ferrari jel pro Alfu, než pokračoval ve vedení týmu a poté začal vyrábět vlastní auta.)


Formule 1
– královně motorsportu Alfa Romeo dominovala první dva roky mistrovství světa pomocí předválečné Alfety, ale koncem roku 1951 se ze šampionátu stáhli a dále už působili pouze jako dodavatel motorů pro McLaren, Brabham, Osella, ale také do série Formule 3, kde se po úspěchu rozhodli postavit monopost Formula Alfa Boxer (1987-1995). V roce 2017 pak společnost podepsala víceletou smlouvu o technickém a obchodním partnerství s týmem Sauber a ve Formuli 1 působí doteď.

Italská společnost také v roce 1989 – 1991 dodávala pohonné jednotky do seriálu Indycars.

Účast v rallye samozřejmě také nemůžeme opomenout, psal se tehdy rok 1958, když při závodu rallye tisíců jezer šlo italské automobilce na vrub první vítězství v tomto odvětví. Závod to byl vskutku neobyčejný, v jedné zatáčce totiž za mlhavého večera na rychlostní zkoušce havarovalo hned sedm pilotů, to však nebyl případ bratrů Osmo a Eino Kalpala, pro které to bylo rekordní třetí vítězství, zároveň také první vítězství s vozem Alfa Romeo Giulietta TI.

V roce 1986 byl vůz Alfa Romeo GTV6 jedním z nejrychlejších vozů skupiny A. Koncem roku 1986 ji však FIA reklasifikovala jako auto skupiny B a změnila ji z vítězného automobilu na automobil, který byl mnohem méně konkurenceschopný.

Sportscars – Dne 6. března 1963 bylo zřízeno závodní oddělení Alfa Romeo Autodelta, aby řídilo program Sportscars v režii Carla Chiti, coby bývalého inženýra Alfy Romeo a Ferrari.  Tým, který soutěžil s Alfa Romeo TZ, začal sbírat vítězství ve třídě, musel však čelit silné konkurenci ze strany Porsche 904. Pokud chtěli dosáhnout přímého vítězství, museli přijít s notnými inovacemi. Carlo Chiti a tým Audodelta proto navrhli novou V8 s úhlem 90° do vozu Alfa Romeo Tipo 33 a pro Alfa Romeo 33TT12  plochý dvanáctiválec. Tyto vozy závodily v seriálu World Sportscar Championship v letech 1967 až 1977, titul získali v roce 1975 s třílitrovým TT12  a s SC 12 v roce 1977.

Touring cars – Počínaje šedesátými léty získala Alfa Romeo mnoho titulů v Touring cars. Alfa Romeo GTA vyhrála mistrovství Evropy v cestovních vozech (ETCC) v letech 1966, 1967 a 1969. Pozdější Alfa Romeo GTAM získala další tituly ETCC v letech 1971 a 1972. V roce 1966 vyhráli Horst Kwech a Gaston Andrey s vozem GTA inaugurační klub sportovních automobilů amerického šampionátu Trans-Am. GTA rovněž ovládlo mistrovství v seriálu Trans-Am v sezóně 1970.

Alfa Romeo Alfetta GTV6 vyhrála čtyři po sobě jdoucí tituly mistrovství Evropy cestovních vozů mezi lety 1982 a 1985. Britský šampionát cestovních vozů vyhrál v roce 1983 Andy Rouse, který řídil Alfettu GTV6 a znovu v roce 1994 Gabriele Tarquini s Alfou Romeo 155. V roce 1993, série Deutsche Tourenwagen Meisterschaft (DTM) vyhrál Nicola Larini s Alfou Romeo 155 V6 Ti, která také dosáhla rekordních vítězství v šampionátech. Následník 155, Alfa Romeo 156, vyhrál v letech 2000 až 2003 čtyřikrát za sebou mistrovství Evropy cestovních vozů, spolu s Fabriziem Giovanardim a Gabriele Tarquinim.

Alfa Romeo 159 také vyhrála 12hodinový závod Bathurst třikrát po sobě v kategorii dieselů od roku 2007.