Hyundai Tucson 1.6 T-GDi N-Line: ,,Sportovní“ SUV na každodenní přemísťování.

,,Sportovní“ SUV jsou v současnosti trendem, zažívají obrovský boom napříč automobilkami, které se předhání v tom, kdo si ukrojí pro sebe větší kus zákazníků. A právě jedno takové nám nedávno přistálo v redakční garáži. Kompaktní SUV se sportovním akcentem jihokorejské automobilky je k dispozici (v paketu N-Line) v několika variantách, a sice zážehové šestnáctistovce s manuální či automatickou převodovkou a 4×2 nebo 4×4. Všechny verze s výkonem 130 kW – nebo vznětová 1.6 (manuál/automat) 4×2 nebo 4×4 a také Mild Hybrid 1.6 (100 kW) či 2.0 (136 kW). Námi testované Nko disponuje benzínovou 1.6 T-GDi s pohonem 4×4 HTRAC a automatickou převodovkou v plné výbavě s cenovkou 866 280 Kč.

Design a interiér

Na tomto kompaktním SUV nejvíce svádí rudě žhnoucí barva, která v kombinaci s drobnými černými detaily jako jsou kola, panoramatická střecha, plastové kryty prahů a nárazníků připomínající offroadový akcent, zatmavené přední světlomety, či černá přední maska s mohutnými nádechy, tvoří věru půvabné párování s nádechem agrese. Evokuje to lehkou dravost a vášeň pro jízdu.


To, co Vás na první pohled okouzlí z venku, už však nutně nemusí platit o interiéru, kde se patrně šetřilo na materiálech. Připomínat tvrdé plasty v interiéru už může být v dnešní době poněkud klišé, avšak dobrý dojem to zkrátka nedělá. Velice líbivé jsou však detaily jako je prošití palubní desky, volantu či sedaček červenou nití. A to jsou přesně ty drobnůstky, které ten celkový dojem následně povznesou. Sportovní sedadla jsou vyhřívaná s  elektrickým ovládáním pomocí dvou jednoduchých tlačítek, oděná v kombinaci alcantara – kůže s již zmíněnými červenými stehy. Jsou poměrně pohodlná, což oceníte zejména při dlouhých trasách. Tělo v nich krásně drží a nijak výrazně neklouže. Co se týče jejich sportovního rázu, ve sportovním tempu na okresních silnicích namotaných jako pohozená tkanička od bot, vás, řekl bych, dostatečně podrží, pokud si tedy nebudete hrát na Colina McRae. Porozhlédneme-li se kolem, pak nám jistě neunikne dotykový infotainment, který se dává napříč modelovou řadou. Ten by ale určitě mohl být lépe zpracovaný, co se však týče jeho funkčnosti, tak reaguje relativně dobře, jen by mohl být natočen více na řidiče. Vůz je poměrně dobře odhlučněn, takže pokud nebudete zrovna užívat sportovní jízdy a vytáčet motor do vysokých otáček, v nichž je projev motoru otravný jako křik malého dítěte, pak pravděpodobně využijete audiosystém od značky Krell. Zvuk není špatný, jen se zdál kapánek nevyvážený a ani individuální nastavení tomu příliš nepomohlo. To se dá ale autu odpustit. Výtku bych však měl k analogovým budíkům s digitálním středovým displejem (já osobně je mám však raději, než dnešní digitální módu), jejichž technologie je poněkud zastaralá, jihokorejská automobilka zde poněkud zaspala dobu. Dokonce i Francouzi mají digitální budíky, a to s velmi hezkou grafikou, která se dá částečně měnit.

Pochopit také nedokážu umístění asistenčních systémů někde vlevo mimo zorné pole řidiče. Abych však nebyl příliš negativní, tak radost mi udělala odkládací plocha u řadící páky, která je dostatečně velká a vejde se tam i můj obří telefon o velikosti 6,5″. Není to však obyčejná odkládací plocha, nýbrž bezdrátová nabíječka. Tuhle technologii bych si dovedl představit u širšího spektra automobilek a modelů. Co se mi také líbí je panoramatická střecha, která se dá otevřít dvěma způsoby, buď jako šíbr, nebo téměř do půlky vozu. Vyzdvihnout musím také prostor pro pasažéry ve druhé řadě, kde i 185cm vysocí jedinci budou mít dostatek místa nad hlavou i pro kolena, takže Tuscon bez problému pojme i tři průměrné pasažéry. Relativně prostorný je i zavazadlový prostor, jehož objem činní 459 / 1449 litrů. Pod podlahou kufru se pak ukrývá rezervní kolo, což dnes nebývá zvykem. Délka Tucsonu činní délka: 4480 mm, šířka: 1850 mm ,výška: 1655 mm a rozvor: 2670 mm.

Motor a jízdní vlastnosti

Testované Nko disponuje přeplňovaným zážehovým čtyřválcem o objemu 1.6 litrů s výkonem 130 kW/177 koní při 5500 ot./min, a maximálním točivým momentem 265 Nm, jenž je k dispozici od 1500 do 4500 ot./min. O přenos síly na všechna čtyři kola se stará 7° dvouspojka DCT. Hmotnost vozu činní 1637-1802 kg. Zrychlení z 0 na 100 je za 9,1 vteřin, což je svižná hodnota. Pro vyznavače papírových hodnot to ale nebude příliš oslnivé.

Dost tabulkových záznamů, pojďme probrat jednotlivé části: Motor – šestnáctistovka je na tohle auto relativně malá, což s sebou nese jistá úskalí, a sice výkon. Nechci však tvrdit, že by 130 kW bylo u tohoto kompaktního SUV příliš málo, to ani ne, spíše je zde problém s dynamikou. Při nízkých otáčkách se relativně trápí, postrádá totiž větší dávku točivého momentu, ve vyšších otáčkách je to už podstatně lepší, ale zase velké naděje si nedělejte. Motoru chybí určitá surovost, dravost a zuřivost. Když totiž zrovna brouzdáte okreskami a navolíte režim sport, tak jediné co se změní, je lehounce tužší řízení a ochota jít více do otáček. Lepší pocit bych také měl v případě možnosti manuálního řazení pádly pod volantem, které zde na rozdíl od i30 N-Line nenajdeme, což je škoda. Svižné jízdě jde také na vrub spotřeba, která se téměř za všech okolností pohybuje ve dvouciferných hodnotách a to opravdu nepotěší. Dokonce ani na dálnici při vzdálenosti 300 km na tempomat při 135 km/h jsem se pod 10 litrů nedostal, což je hodně vzdálené od spotřeby udávané výrobcem. Dálniční jízda Nku příliš nesvědčí, tedy alespoň ne převodovce, která zmateně řadila jak vzteklá – nahoru a dolů, a to tak často, že si v mnohých případech dáte raději manuální režim. Převodovka si celkově s autem příliš nerozumí, nechce se jí totiž při svižné jízdě moc podřazovat… V klidném režimu se relativně snaží, ale nesmíte ji moc hnát do kouta.

O pohon všech kol se stará systém HTRAC, jenž při nižších rychlostech elektronicky řídí rozdělování točivého momentu mezi přední a zadní nápravu v poměru 50:50. Navíc dokáže přesunout až 50% výkonu na zadní nápravu. Podvozek má díky paketu N-line přitvrzené pružiny (8% vpředu a 5% vzadu), což v praxi znamená, že je stabilní, sebevědomý, ale i pohodlný, a to dokonce i s 19″ koly. Zatáčky projíždí elegantně a s velkou pílí bez velkých náklonů, krásně drží stopu a kupodivu je poměrně potlačena i jeho nedotáčivost. Nástrahy městských a zejména těch okresních silnic žehlí Tucson překvapivě dobře. Klidná jízda autu přímo sedí, motor je při nízkých otáčkách tichý, převodovka ráda udržuje nízké otáčky.

Závěr

Tucson  N-Line je relativně kontroverzní vůz, vypadá skvěle, je prostorný, praktický, pohodlný a dobře vybavený, jenže je hodně žíznivý a to pravděpodobně odradí nejednoho zájemce. Chybí mu již zmíněný točivý moment a dieselový dvoulitr mu asi bude sedět víc.

Motor
Hodnocení 82%
Převodovka
Hodnocení 80%
Podvozek
Hodnocení 85%
Zpracování
Hodnocení 82%
Praktičnost
Hodnocení 89%