Nesrovnalosti filmu Rush (Rivalové), aneb co si scénáristé vymysleli…

Film Rush je bezpochyby jeden z nejlepších kinematografických snímků ze světa motorsportu. Ač svého diváka svým dějem doslova pohltí, fanoušci Formule 1 (a motorsportu obecně) si ve filmu nemohou nevšimnout mnohých nesrovnalostí, které balancují až na hraně samotných lží. Na kvalitě podívané to však neubírá, režisér Ron Howard odvedl i přesto (tedy možná právě proto) skutečně fantastickou práci…

Své o tomto faktu svědčí také to, že Niki Lauda ještě před natáčením filmu podepsal s tvůrci smlouvu, kde se zříká jakéhokoliv zásahu do scénáře na úkor vymyšlených nebo nepravdivých scén.

Lauda a Hunt byli velmi dobří přátelé!

Ač je pro laického diváka zajímavější, když jsou dva hlavní hrdinové úhlavními nepřáteli, ve skutečnosti byli naopak nejlepší přátelé. A to dokonce takoví, že na nějakou dobu byli v Londýně oba závodníci spolubydlící.

Začátek filmu a setkání ve Formuli 3

Totéž co v předchozím bodě platí samozřejmě také o začátku filmu, kde si Hunt z Laudy dělá srandu už na závodech Formule 3 a navzájem se oba jezdci uráží. Pravda je ale taková, že se stali skvělými přáteli už v této nižší soutěži. Hunt navíc v té době ještě nejezdil za tým Hesketh, jak je ztvárněno ve filmu.

V neposlední řadě je pak také nesmyslná kolize mezi závodníky při závodě v Crystal Palace, kterého se Lauda ve skutečnosti vůbec neúčastnil.

Přestup z F3 do F1

Film ukazuje poněkud nepravdivý vstup Nikiho Laudy do Formule 1, kdy si vzal půjčku v bance a z Formule 3 si tzv. „koupil“ místo u BRM v nejvyšší soutěži. V reálu to ale bylo tak, že Lauda vstoupil do Formule 1 už o rok dříve, a to k týmu March, kde přinesl také peníze. O rok později totéž udělal už právě u BRM, nebylo to ale rovnou, jak tvrdí tvůrci filmu.

Laudův příchod do BRM

Když Niki Lauda vidí poprvé v roce 1973 monopost BRM P160, stěžuje si, že je příliš těžký a nevýkonný a donutí mechaniky pracovat celou noc na vylepšení a zrychlení vozu. Jelikož si ale v podstatě Lauda monopost P160 „pronajímal“, nemohl mluvit do jeho vývoje a byla tak nereálná jakákoliv přestavba na jeho popud. Plnohodnotnou smlouvu dostal Lauda od BRM až po závodě v Monaku, kdy se stal továrním jezdcem stejně jako Regazzoni.

Laudův test Ferrari

Lauda ve snímku Rush v roce 1974 testuje s Regazzonim Ferrari 312T, což je také velká nepřesnost. Tento monopost se totiž na tratě podíval až v roce 1975 a Lauda tak ve skutečnosti testoval poslední specifikaci Béčkové 312, tedy 312B3. Že byl ale s vozem nespokojen si výjimečně scénáristé nevymysleli.

Hunt a smlouva s McLarenem

Filmaři si o 180 stupňů převrátili také jednání Jamesa Hunta s McLarenem při podpisu smlouvy. Ve filmu Hunt o místo v týmu bez nadsázky žadoní a je ochotný si na sebe vzít i oblek s kravatou, což tehdy bylo proti jeho přesvědčení. Pravda byla ale taková, že Hunt se s podpisem smlouvy cukal, protože odmítal nosit „kvádro“ i na společenských akcích McLarenu. Nakonec mu ujednal u týmu jeden ze sponzorů to, že bude McLaren v jeho stylu oblékání benevolentní. Na fotografiích a videonahrávkách ze společenských akcí tak můžete Hunta vidět v potrhaných džínách a tričku.

Start do Nürburgringu

Ve filmu před deštivým závodem na severní smyčce jezdci hlasují, aby se závod jel a Niki Lauda je označen Jamesem Huntem za zbabělce. Ve skutečnosti však závod nechtěl jet nikdo z jezdců a uznávaného (a zároveň šampionát vedoucího) Laudu by si nikdo nedovolil takto urazit. James Hunt byl navíc jeden z těch, kteří start na Nordschleife chtěli bojkotovat. Díky televizním právům a penězům z reklam si však pořadatelé nemohli dovolit závod zrušit, a tak se nakonec jelo i přes hlasitý nesouhlas závodníků.

Stejný nesmysl je pak to, že Hunt píše ve filmu Laudovi omluvný dopis do nemocnice po jeho skoro tragické nehodě, kdy si Hunt nehodu vyčítá. Pochopitelně i tohle si scénáristé vymysleli. Totéž platí také o scéně, kdy Hunt praští novináře za nevhodnou otázku na Laudu ohledně jeho ženy.

Lauda jako nudný a odtažitý

Režisér Ron Howard ztvárňuje v Rivalech Laudu jako nudného a zodpovědného člověka, který neschvaluje Huntovo chování v podobě účastí na večírcích, což je nesmysl. Lauda večírky měl také rád a moc rád se jich účastnil právě po boku svého nejlepšího přítele Jamese Hunta. Moc rád si navíc také dal při příležitosti drink, stejně jako Hunt.

Závěrečný závod ve Fuji v roce 1976 (téměř všechno špatně)

Na okruhu Fuji před závěrečným závodem Grand Prix Formule 1 1976 skutečně pršelo a Lauda ze závodu odstoupil, to je pravda. V době závodu však už nepršelo a monoposty vyjely ideální stopu v podstatě do sucha. Hunt ale dostal 4 kola před koncem závodu defekt levé přední pneumatiky a po nucené zastávce v boxu se propadl z čela závodu až na čtvrté místo. Nakonec se mu ale podařilo skončit na třetím místě a o jediný bod tak porazil Laudu a stal se mistrem světa. Ve filmu však prší i během závodu a je mokrá trať až do konce. Nepravda je také ve zmatku, který ve filmu ve finiši panuje a kdy se s jistotou neví, kolikátý Hunt skončil, přestože se to samozřejmě bez problému vědělo.

Stejně tak není pravda, že Niki Lauda na okruhu zůstal a sledoval závod do konce. Ihned po odstoupení totiž okruh opustil a vydal se na letiště. Že titul získal o jediný bod Hunt se tak dozvěděl až z médií, nikoliv osobně na okruhu, jak tvrdí tvůrci filmu.

Zajímavosti

Ve skvělém snímku Rush je ale nepřesností a záměrně vymyšlených věcí nebo převrácených faktů mnohem více, bylo by to však na obsáhlejší článek. Pojďme se ještě podívat na pár zajímavostí.

Dobové monoposty Formule 1 jsou ve filmu vlastně převlečené Formule 3. Ty posloužily jako základ, avšak byly jim vyrobeny „karoserie“ formulí 1.

Režisér Ron Howard původně zvažoval spoustu scén vyrobit na počítači. Naštěstí si to ale rozmyslel a není tak ve filmu nouze o reálné záběry z pohybu formulí.

Daniel Brühl, který ztvárnil ve filmu právě Nikiho Laudu, strávil s bývalým závodníkem opravdu spoustu času. Učil se jeho gesta, chování, vyjadřování a bral svou roli opravdu nezvykle vážně.

Niki Lauda byl z hereckého výkonu Daniela Brühla naprosto ohromen. V mnohých případech byl až zděšen a fascinován zároveň, když ve strhujícím hereckém výkonu opravdu viděl sám sebe.